27. srpna 2010 v 20:16 | Týnka
|
Je možný že prostě nedokážu zapomenout ? Je možný že ho ze své mysli nevypustím? Je možný
že pro něj dokáži brečet ve dne v noci ? Podle mého asi jo ... Uš nevím co dělám špatně uš sem zkusila vše jak zapomenout ale nejdeto. Možná sem blbá nebo trapná ale člověk asi nedokáže zapomenout a jestli já sem člověk tak jsem na tom stejně. Nedokážu si představit že ho budu potkávat natož potkávat jeho a jí ruku v ruce. Nemám na to síly ... když přemíšlím Kakačka mi vždycky pomohla a teď se o to snaží taky sem jí strašně moc vděčná mám jí za to čím dál víc ráda jako kámošku ale občas se z problémama musím vyrovnat sama. Nevím jak to bude dál a snad až začne škola se vše zlepší a nebo možná i horší. Nechci žít budoucností chci žít přítomností ale to bych se musela prvně naučit. Proč musím být tak přecitlivělá a občas brečet kvůli potížím co stejně nemají konec ? Asi proto že uš sem taková od narození .. možná sem při porodu nebrečela kvůli tomu že mě něco bolelo nebo jsem byla vyděšená možná to bylo proto že sem přišla na svůj nový svět a brečela jsem jen proto že sem tušila co se bude dít v budoucnosti ale nevěděla co se děje práve teď. Vzpomínám na mamčino vyprávění když sem se narodila . Nikdy jsem prý nebyla zlé ani ubrečené dítko, vždycky jsem spala a nikdy snad nezabrečela občas se i mamka bála jestli sem vůbec živá :) Vzpomínám si jak mamka říkala že sem se narodila tak strašně vlasatá že i sestřičky se divily . Nejlepší na tom bylo že sem měla nejvíc vlásku a uplně černých měla jsem černý vlásky jak malej ďáblík ale prý sestřičky říkali že budu nějaké buď mimořádné nebo divné dítě protože na černých vláskách mi linul velký blonďatý pruh . Tento pruh mám dodnes ale zvláštní je že když je zima nebo zataženo není skoro vidět a když vysvytne sluníčko najdenou ho mám uplně jasný a vypadá to úžasně :) Mamka říká že prý mi to sluníčko vždycky vytáhne ale mě se jako kdybi to bylo nějaký kouzlo :) Nejsem žádný zázračný dítě a ani se tak necítím ... nikdy jsem nebyla zazračná ale byla sem jejich :) Vzpomínám na vzpomínky z dětství ... moc si toho nepamatuju ale pamatuju si jeden krásný úrivek kdy jsem byla ve školce (v této školce sem byla jenom asi tři měsíce) byla jsem v té školce nejmladší asi mi byli jen tři roky a pamatuju si jak mě ta učitelka vzala na klín a říkala mi jak sem úžasná ... měla sem jí strašně ráda sice mi bylo jen tři ale toto vím jistě :) Od té doby mi bylo asi tak krásně jen párkrát :)
Tuto písničku poslouchám teď dcl pořád :( Je docela dost podobná co se teď snažím dělat já ...
Krásný blog
úplně čumim 